Slanina – na nic si nehraje, je tučná a slaná

Slanina – na nic si nehraje, je tučná a slaná

27. 03. 2020

Když si jdete koupit slaninu, pravděpodobně od ní neočekáváte, že bude dietní. Ale určitě si přejete, aby byla voňavá a… třeba libová? Nebo máte raději, když je pořádně prorostlá? Ať tak, či onak, tento mastný výrobek je v kurzu. Někdo ho dokonce přidává snad do každého pokrmu. Kvalitní slanina dodá jídlu neodolatelnou vůni a pořádný šmrnc.

Slanina nebo špek je čím dál tím oblíbenější. A to i navzdory tomu, že v minulosti byla démonizována jako příliš tučná a slaná. Dneska si na ní pochutnávají gurmáni, stala se totiž také součástí špičkové gastronomie včetně dezertů. Z čeho přesně se vyrábí? Převážně z vepřového bůčku nebo vepřového hřbetního sádla. Má tedy vysoký podíl tuku. A jak plyne z názvu, je i slaná. Ale v přiměřeném množství se jí rozhodně obávat nemusíte.

Jaký je mezi nimi rozdíl? Slanina vyrobená čistě z hřbetního sádla neobsahuje žádnou svalovinu a z vnější strany je obvykle kryta kůží. Je vyuzená a říká se jí „špek“. Kdežto slanina vyrobená z vepřového boku bez kosti bývá bez kůže a na řezu se střídají proužky sádla a masa. Je také vyuzená, ale má pestrou škálu různých povrchových dekorací. Patří mezi ně všemožné kombinace koření, tmavší barvu po silném vyuzení může zastoupit namočení výrobku do karamelového roztoku. Tradiční technikou je povrchové barvení slanin vepřovou krví.  

A jak zjistíte, kolik masa bylo při výrobě slaniny použito? „Protože jde o výrobek z jednoho druhu nemělněné suroviny, spíše se setkáte s označením, které neuvádí skupinové označení – tzv. obsah masa. V tomto případě je totiž vhodnější označit, kolik bylo použito konkrétní suroviny, tzn. vepřového boku nebo hřbetního sádla,“ popisuje Jan Katina, výkonný ředitel Českého svazu zpracovatelů masa. „Další informace, jako je třeba obsah soli, zjistíte v případě balených slanin z označení výživových hodnot.“